danielsoft / 9. února 2006„Dám ti úkol hodný tvého jména,“ řekl ondyno dědeček svému vnukovi. Ladík se nadmul pýchou a následoval starého pána do obývacího pokoje.
„Hodný mého jména...“ šeptal si v očekávání.
„Tak, Ladíku, teď naladíš otcův lesní roh!“ usmál se sivý děd.