el / 10. února 2006„Ladíku, zdalipak víš, že tvoje maminka je popleta?“ tázal se dědeček vnoučka.
„I tomu tak není,“ oponoval Ladík, „moje matička je velmi bystrá!“
„Koukám, že tě budu muset opět vykrákat za tvé rozčepýřené pačesy!“ zvolal děd a otočil se do kuchyně na svou snachu: „Eulálie, copak jsi před chvílí dělala?“
„Pletla jsem vám kulicha, dědečku, abyste zakryl své siviny,“ odvětila ta.
„Vidíš Ladíku, tvoje maminka je po pletení a tudíž je popleta,“ smál se děd krákaje Ladíka až vlasy padaly.
Ladík tiše sténal a přemítal, do kterého starobince dědečka umístí...
