trosecky / 14. prosince 2006Jednoho odpůldne pozoroval děd vnoučka Ladíka, kterak si na dvorku hraje se svým milým kamarádem, veselým štěňátkem Azorkem, které před několika dny dostal od makotřaského ovčáka. „Ladíku, vidím jak je tvůj pejsek šikovný. Vsadím se, že i plavati dovede,“ oslovil čtverácký děd svého prapotomka. „Inu to dovede, dědečku, pejsci přeci umějí plavati již odmalička,“ souhlasil hoch, potěšen dědovou pochvalou. „Nu, Ladíku, vsaďme se, že Azorek nepřeplave ani tak malý rybníček, na kterém na dvoře tety Benýškové plavou husy a kachny. Přeplave-li, koupím ti u cukráře za pět korun bonbónů.“ „A to je snadné dědečku, rybníček u tety přeci nemá více než jednoho metru na průměr, takový Azorek jistě lehce přeplave,“ těšil se chlapec na snadnou výhru. „Tedy domluveno,“ usmál se sivý čtverák, přistoupil k milému štěňátku, pozdvihl jej za kůži v týle do výše a učiniv jen pár kroků, vhodil jej opodál do studny. „Podívej Ladíku, opravdu plavati dovede,“ nahýbal se děd nad studnou, „leč i přesto, že naše studna ani takový průměr jak Benýškovic jezýrko nemá, přec ji nepřeplave, neboť nemá břehu,“ smál se čtverák, zatímco Ladík, pochopiv teprve nyní dědův žert a vida marné snažení Azorkovo v hloubi studně, počal natahovati.
