trosecky / 21. února 2007„Ladíku, až jednoho dne zemru, toto vše bude tvým!“ pravil jednoho dne děd, naložený v dobrém rozmaru, svému vnuku, s nímž právě stál uprostřed svých polností a široce se rozmáchl rukou kol sebe. „Děde, tedy právě já mám celý grunt zděditi?" podivil se Ladík, rozrušen vyhlídkou budoucí majetnosti. „Ale kdeže, hochu hamižný,“ usmál se čtverák a puknuv si ze své dýmky, dodal zvesela: „Vždyť vidíš, že rukou naprázdno tu mávám! Tedy všechno toto NIC bude tvým!“ A děd zvrátil svou sivou hlavu vzad, zalykaje se smíchem. „Ach tak,“ povzdychl si napálený Ladík.
