Mike_Wazowski / 4. listopadu 2004Ladík přišel ze školy a pochlubil se dědečkovi: „Dnes jsme v počtech probírali logaritmické pravítko a pan učitel nám ukazoval, kterak jej k násobení a dělení cifer užívati.“
„To nic není, chlapče, to já dovedu na logaritmickém pravítku i sčítati a odečítati,“ trumfoval děd.
„Toť přec nemožné!“ zvolal Ladík.
Sivý taškář vzal lístek papíru, položil jej na logaritmické pravítko a jal se psát: 2+2=4, 4–2=2. „Vidíš, hochu, co jsem povídal, i sčítati a odečítati na logaritmickém pravítku lze,“ smál se lišácky, kroutě si kníry.
Ladík jen nevěřícně zíral, nevěda, co si v tu chvíli mysliti.
