danielsoft / 13. července 2007„Dneska přijde státní úředník Nejezchleba,“ vece jednou děd po dobrém obědě, „dělá sčítání lidu s nějakými statistikami.“
„To mě zajímá,“ usmál se Ladík.
„Inu, vnoučku... zůstaň tu ve světnici, až přijede,“ usmál se stařík.
Odpoledne opravdu pan Nejezchleba přišel a na různé věci se našeho kmeta vyptával.
„A v jednom stále nemám jasno,“ zamračil se úředník, „kolik potomků, pane, máte? Byly tu nějaké nejasnosti ohledně otcovství, mateřství,...“
Děd se zasmál: „Kolik celkem potomků jsem zplodil, kolik z nich je je manželských, kolik nemanželských: obojí se dá z mé přezdívky snadno odvoditi.“
„Z vaší přezdívky? Jak tohoto věru docílím?“ drbal se pan Nejezchleba za uchem. Nebyl zvyklý na sivý humor, jehož fluidum místností se vznášelo. Když celé dvě hodiny kroutil hlavou, zmožen přemýšlením, na něž věru v řemesle úřednickém zvyklý nebyl, dal se nakonec poddat.
„Čtverák,“ vece děd, „má přece čtyři Rožky a dvě uhlopíčky.“
„Ach tak...“ katarze vtipnosti opět nastolila vesmírnou rovnováhu.
