Mike_Wazowski / 7. listopadu 2004Jednoho odpoledne, když všichni seděli v sednici u stolu, pravil sivý kmet dětem: „Vězte, milá dítka, že již brzy vypustím duši.“
„Tak brzy, dědečku? Vždyť ještě stále se plné tělesné i duševní svěžesti těšíte,“ pravil Ladík se slzami v očích.
Děd se však tvářil tajemně, poté vstal, vyšel před dům na dvorek, kde stál jeho velocipéd a otočil ventilkem u kola.
Pššššššššššššššššš.
„Vidíte, dítka, vypustil jsem duši, neb budu plášť měniti!“ zažertoval sivý čtverák.
„Ach tak...“ vzdychla dítka, leč mnohým ještě stále mráz po zádech běhal.
