Hercoš / 8. listopadu 2004Ladínek s dědečkem prohlíželi si jednoho zimního večera časopis o cestování. „Podívejte dědečku, jak strašní jsou ti černoši,“ ukazoval Ladínek na obrázek afrických domorodců, „jak mají tváře i jazyky propíchány všelijakými ozdobami.“ „Inu, to nic není, to já si mohu také jazyk jehlicí na pletení propíchnouti a ani při tom nemrknu,“ zasmál se děd. „Tomu nevěřím!“ zvolal Ladínek a hned šibalsky dodal: „Vsadím celý pětihaléř, který mám od otce zítra dostati, že to nedokážete.“ Děd se jen usmál, vstal a z předsíně donesl jehlici na pletení a své staré boty. Jediným pohybem propíchl jazyk u jedné z nich a dal se do smíchu: „Vidíš, Ladínku, přeci jen jsem jazyk propíchl a nic mě to nebolelo!“ Ladínek se dal také do smíchu, ačkoli ho mrzel ten pětihaléř, který bude muset zítra dědečkovi dáti.
