Trisolde / 13. ledna 2008„Dědečku,“ poprosil jednoho večera Ladík, „co kdybyste mi dnes nenapaloval kudrlinky na rozoumku, ale řekl mi před spaním nějakou hezkou pohádku?“
„To víš, že ano, Ladíku,“ usmál se dědoušek, „rád ti budu vyprávět některý z těch starých příběhů; co třeba o Popelce?“
„Ach ano, dědečku,“ zaradoval se vnouček, „tu mám snad nejraději.“ Dědeček začal vyprávět a Ladík spokojeně naslouchal. Když najednou sebou škubl a přerušil tok starochovy řeči: „Ale dědečku, tak to nebylo. Když Popelka přišla domů z bálu, nenašla přeci hrách a popel rozsypané po podlaze, rozbité hrníčky a pokálený parapet.“
„Ale to víš, že to tak bylo,“ pousmál se dědeček, „vždyť jí pomáhali siví holoubci.“
„Ach tak.“
