Trisolde / 5. května 2008Ladík se nemohl dočkat. Již dnes odpoledne půjde s dědouškem na maškarní merendu, již makotřaští Sokolové pro děti uspořádali. Maminka Rožková mu již i krásný kostým šlechetného prince uchystala, otec Rožek zapomněl na svou vrozenou šetrnost a celou pětikorunu mu s sebou dáti slíbil. Konečně je po obědě nádobí umyto a Ladík, převlékaje se, nemůže se dočkati dědečka, který ho slíbil v masce na veselý rej doprovoditi. Když však děd vyšel ze seknice, Ladíkovi podlomily se dětské nožky a bradička roztřásla se mu pláčem.
„Co to má znamenat, dědečku. Když jsem se vás ptal, jaký pohádkový hrdina bude vám pro převlek vzorem, říkal jste Budulínek.“
„Tak jest,“ potvrdil staroch, „a svého slova jsem také dodržel.“
„To není pravda,“ vzlykal Ladík, „jste celý tmavě zelený, polykáte na prázdno, navíc jste pokryt páchnoucím slizem a šupinami.“
„Jak se opovažuješ tvrditi, že vrdloužu?“ rozkatil se děd, „říkal jsem, že budu línek, a za mládě oné kaprovité ryby jsem se také přestrojil!“
„Ach tak,“ zavzdychal Ladík nad další hanbou, kterou mu sivý čtverák před lidmi udělá.
