Přebral / 18. ledna 2005Ladík a jeho dědeček jsou zavřeni v cele bez oken a dveří.
„Ach, bojím se, že zde budeme až do skonání. Kdyby tu tak byla maminka...“
„To se přeci dá snadno zaříditi,“ usměje se na něj laskavě dědeček.
„Jakpak, dědečku?“ ptá se Ladík a rukou si otře slzičky.
„Snadno, maminko!“ směje se sivý čtverák, odepínaje si šle.