jnovak / 11. září 2008Jednoho nedělního dopoledne si dědeček zavolal Ladíka a jeho bratříčky a sestřičky a usadil je na lavici vedle plotny s bublající a tuze vonící polévkou.
„Tak děti,“ pravil dědeček čtverácky se usmívaje, „jestlipak víte, co je to LHC?“
„Ano víme, víme!“ volala drobotina, protože sousedovic Toník už chodil do školy a včera jim to na dvorku přečetl z Venkovských listů.
„Tak,“ usmál se dědeček lišácky, „a jestlipak víte, že jeden takový máme i doma?“
„Ty si nás zase dobíráš, dědečku,“ bránil se Ladík, „jakpak by se k nám vešel?“
„Tedy, pojďte se sami podívat,“ řekl dědeček a zavedl děti do prádelny, kde se včera babičce srazilo velké prádlo.
„Hadry, děti, hadry!“ pravil dědeček vesele.
Marno povídat, že se všichni tuze nasmáli.
