Nagara / 3. prosince 2008Jednoho večera vybral se staříček na procházku. Starostlivý Ladík hned přiběhl, že bude dědečkovi dělat oporu a na cestu ho doprovodí.
Tak šli, šli, ale chůze byla čím dál pomalejší a zastávky na nadechnutí stále častější.
„Dědečku, nechcete si tady na balvánku zasednout, na chvíli sobě uleviti?“
„Ale ne, chlapče. Jen jdi domů, vrať se a vyřiď, že ještě dnes velikou vzdálenost urazím.“
O čtrnáct dní později si Rožkovi rozpačitě předávali pohlednici z vídeňského policejního komisařství, na které roztřeseným písmem stálo:
„Vy zasraný, zkurvený kilometry! Vy mi taky můžete políbit prdel!“
