Přebral / 25. prosince 2008Onoho odpoledne vběhl Ladík na dvorek mezi ostatní děti všecek rozjíven:
„Že neuhodnete, Evi a Karlíku, co se mi právě stalo?“
„Copak se ti přihodilo, Ladíku?“ otázala se malá Evička, vždy zvědavá a neposedná všudybylka.
„Byl už jsem uznán dospělým hochem! Nevím, budu-li si s vámi moci dál hráti, zda se to vůbec dospělých hochů sluší, avšak třeba to půjde zaonačit. Věc je to však zcela jistá!“
Karlík, nedůvěřivý mladý pedant, si jen opovážlivě odfrkl:
„A cože to? Zas ti starý něco nakukal?“
„Máš pravdu,“ zvážněl Ladík, „alespoň trochu. Ale teď nejde o žádný žertík, nýbrž o vážnou věc. Dědoušek totiž hned vedle sedí se svými přáteli z baráčnického spolku, a když si všimli, že se dívám, jak se vesele baví, u kamen sedí, karty hrají a Kozla popovického popíjejí, optal se mne, zdali chci také píti to pivo. Z toho plyne, že už mne za dospělého hocha uznávají!“
„Jen si z tebe šprýmy tropí...“ mávl rukou Karlík.
Když tu ze dveří se vyklonila růžolící tvář dědečkova:
„Ladíku, sokolíku, mám ti tedy nalít plnou sklenici?“
„Jistě, dědečku!“ zajásal Ladík mužně.
„Dobrá, ale nerad bych jím plýtval, slibuješ, že ho vypiješ?“
„Slibuji, vypiju to pivo, to se ví!“ usmál se Ladík a vběhl zpět do sednice.
Baráčníci, totiž dědeček, pan starosta, pan šikovatel a pan hrobník, zvědavě naň hleděli přes sklenici jedinou plnou na stole stojící.
„Nebude tomu chlapci zle?“ pravil pan starosta zamyšleně.
„Však to nevypije, nebude mu chutnat,“ mávl rukou pan šikovatel.
Ale Ladík věděl, že se na něj mohou coby na hocha dospělého spolehnouti a obrátil do sebe celou třetinku jedním vrzem jak zkušený hospodský štamgast!
„Za tohle půjdete sedět, Rožku...“ zakroutil hlavou pan šikovatel.
„Co by šel, nepůjde, za jiné taky nešel, a vůbec, rozdávej, Františku...“ ušklíbl se cynicky pan starosta a odvrátil se od chlapce, který na podlaze kokrhavě zvracel – inu, jak Alík, jak se říkává.
„S dovolením, napřed přiložím...“ odvětil pan šikovatel, zvedl se, překročil Ladíka a otevřel nálevku naftových kamen.
