danielsoft / 28. ledna 2009Přijuchal takhle ondyno Ladík ze školy a volá:
„Dědečku, dědečku! Dnes jsme v přírodopise brali astronomii! Pan učitel mluvil o planetách naší sluneční soustavy, i dalších hvězdách, kolem kterých další planety se otáčejí...“
„A víš-li pak, Ladíku,“ usmál se děd v dobrém rozmaru, „zda je ve vesmíru život?“
„Hmmm... No to, dědečku,“ pokrčil rameny Ladík, „ani ti největší astronomové prozatím nevědí.“
„I vědí, vnoučku, pokud si dávají pozor na slova,“ odvětil kmet, „naše planeta Země je přece také součástí vesmíru... a na ní ten život klokotá a kypí, no jéje!“
„Ach tak...“ vzdechl Ladík a raději odběhl někam dále, aby nebyl ještě více staříkem zahanben.
