Pan_Azathoth / 5. února 2011„Jak já bych si jenom přál viděti na vlastní oči zvířata africká,“ vzdychal zasněně Ladík, čta si, jednoho ospalého letního odpoledne, v cestopise slovutného českého dobrodruha dra Emila Holuba.
Dědeček, zaslechnuv Ladíkovo přání, šibalsky zasvítil očkama:
„Inu, to jest snadná pomoc, hochu, dokonce i přímo u nás v Makotřasech můžu ti toto tvoje přání snadno splniti.“
Ladík pojal k dědečkovu tvrzení nedůvěru, maje neblahé zkušenosti s jeho sivými žertíky:
„Opravdu, dědečku?“ otázal se. „Není to zase jen další z řady vašich hloupých šprýmů, kterými nám dětem kudrlinek na napalujete?“
„I kdepak,“ bránil se děd. „Stačí si zajíti k sousedu Nejezchlebovi a u něj na dvoře dojista uvidíš zvířata africká!“
„Inu, tak pojďme,“ souhlasil nakonec Ladík.
Když došli na Nejezchlebovic dvůr, očekával Ladík všelicos. Zakoupil snad soused Nejezchleba sobě pštrosa? Neb jiné zvířeny cizokrajné? Vždyť kolem ničeho zajímavého vidět není. V prachu na dvoře se popelí několikero slepic, v rožku u chlívka pase se koza přivázaná, a na zápraží posedává Ladíkův kamarád z Němec, který s rodiči o prázdninách k panu Nejezchlebovi na letní byt jezdívá.
„Ale dědečku, vždyť zde ničeho není!“
„Jakto, že ne?“ podivil se děd. „Splnil jsem tvé přání, můžeš tu na vlastní oči viděti rozličná zvířata, a Fritzka Paulusovic, tvého kamaráda, se kterým si tak rádi na vojáky hráváte, jistě též poznáváš!“
„Ach tak,“ hlesl Ladík, ale hned si postěžoval: „Však dědečku, sliboval jste mi, že tentokráte to žádný šprým ku napálení kudrlinek nebude!“
„Co jsem slíbil, to také splním,“ vypjal prsa děd. „Ta věc s Fritzkem byla vskutku jen žertíkem, ale slíbil jsem ti viděti tu na dvoře sousedově africká zvířata, tak je také uvidíš.“ A ukázal prstem pod krov stodoly, kde postavily sobě hnízdo vlaštovky. „Vlaštovičky sice u nás hnízdí, leč zimovati odlétají do krajin teplých, afrických; jsouť proto stejně tak zvířaty africkými, jako našimi, makotřaskými.“
