Ilmarinen / 22. června 2012Byl konec roku, venku to mrzlo až praštělo. Co oko dohlédlo, bylo všude bílo. Starý žertéř seděl spokojeně v houpací sesli a pokuřoval.
„A víš ty, Ladíku,“ pravil pojednou děd, „že jsem včera ležel na travičce a náramně si to užíval?“
„Ale jděte, dědečku!“ rozesmál se Ladík, „vždyť je všude sníh, co oko dohlédne!“
„Obleč si tedy kabát a půjdeme se na ni podívat. A s sebou si raději vezmi i nového Káju Maříka, kterého jsi dostal k vánocům,“ usmíval se čtverák.
Když se děd s Ladíkem blížili k Vávrovic chalupě na konci vsi, vnouček již začínal tušit, co si bude přát k březnovým narozeninám...
