Roger Wilco / 25. října 2012Blížil se čas vánoční a malý Ladík přiběhl za dědečkem. „Dědečku, dědečku, pojďte se na něco podívat. Jestlipak si pamatujete na dárek, který jste mi z ciziny o předloňských Vánocích přivezl a pod stromeček položil? Skládačku obrazu z pěti tisíc barevných kousků. Tak tu jsem konečně po dvou letech usilovné píle po večerech, kdy splněny jsem měl veškeré povinnosti školní, při petrolejové lampě složil a obraz tak dokončil.“
„Jakpak by ne,“ odvětil děd a vydal se za Ladíkem do stodoly, kde na veliké desce ležel složený obraz. „A jestlipak víš, chlapče, co je na tom obraze namalováno?“ „Sopka, dědečku, o těch jsme se ve škole již učili.“
„Správně, Ladíku. Je to sopka Vesuv, nacházející se v zemi Taliánské. Ta když v dávné minulosti vybuchla, bylo to hrozné neštěstí. Celé město Pompeje to tehdá zasypalo popelem. A bylo veliké zemětřesení a všechno létalo vzduchem. Takhle.“ A vrásčitýma rukama podebral dílky skládačky a jal se je vyhazovat do vzduchu, až na desce nezbyly ani dva správně spojené kousky dohromady.
„Ach tak,“ odvětil Ladík a dědeček spokojený s demonstrací sopečné erupce a s dobrým pocitem, že letos a snad i příští rok ušetří za vánoční dárky pro svého vnuka, se odebral zpět do světnice.
