eso / 31. října 2004Ladík přiběhl domů a doširoka se usmíval.
„Copak máš takovou radost, Ladíku?“ zeptal se dědeček.
„Pan pekař mi dal zdarma dva koláčky, dědečku,“ odpověděl mu radostně Ladík.
„Když mi jeden dáš, povím ti žertovnou matematickou hádanku,“ pověděl mu děd.
„Tak dobrá,“ souhlasil Ladík a podal dědečkovi pochoutku. Ten ji hned vsunul do úst a pochvaloval si, jak je dobrá.
„Tak, Ladíku,“ řekl poté, „měl jsi dva koláčky a já jsem jeden snědl. Kolik ti jich zbylo?“
„Jeden!“ vyhrkl bystře Ladík.
„I kdepak,“ řekl dědeček, „nemáš žádný!“
„Jak to?“ zeptal se Ladík.
„Takto!“ zvolal sivý čtverák a snědl i druhý koláč. A smál se a smál.
„Ach tak,“ povzdychl si Ladík.
