Přebral / 27. října 2004„Ladíku, vymyslel jsem ti ku potěšení novou hádanku!“ oslovil jedné neděle sivý čtverák vnoučka.
Jak to uslyšely ostatní děti, též se k nim seběhly, zvědavy, jakou rozmařilou duchaplností je děd zase počastuje.
„Vsaď se, Ladíku, že když teď tady před vámi vypiji vodu s javorovým sirupem z tohoto hrnku, přeci nebude prázdný!“
„To není možné! Vsadím pět korun, jichž pan otec zítra přinese ze šachty!“ rozdurdil se malý rozumbrada Ladík.
Šedavý dědoušek v ten ráz do sebe obrátil celý hrnek a nepřestal píti, než dokud v něm již žádné vody nebylo.
„Tak, ale teď je hrnek prázdný!“ zaradoval se Ladík, že děd svým fištrónem přechytračil sebe sama.
„Kdepak, Ladíku,“ pokýval prstem dědeček, „hrnek není prázdný, neb jest v něm vzduch. Srovnej si to s tím, co vám již ve škamnách ve fysice říkali,“ usmívaje se, jak klučinu doběhl.
