Halub / 27. listopadu 2004Jednoho dne jako obyčejně kudlal dědeček děti v sednici, když tu náhle zvážněl a posmutněle malým rozjívencům oznámil: „Musím vám říct něco strašného. Jak víte, jsem již starý a co nevidět zaklepu bačkorami.“
„Ale to je hrozné!“ vyděsil se Ladík, „Vy přeci nemůžete umřít!“ Nejmladší Adélka už zatím začínala natahovat moldánky.
„Ale kdepak, neumřu,“ rozesmál se starý lišák „a přece bačkorami zaklepu!“ Nato si vyzul papuče, vzal je do rukou a zaklepal jimi o sebe.
„Tak takhle to dědeček myslil!“ smály se děti, až jim běhal mráz po zádech.
