Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Původní anekdoty


Dle autora - Jarmila Münzbergerová (celkem 2):
  • 1901 / Jarmila Münzbergerová / Kouzelnické kousky
    Dědeček seděl s dětmi při obědě. Ladík, který měl velikou žízeň, chtěl se napíti; ale dědeček, jenž mu seděl nejblíže, zadržel jej řka: „Počkej, Ladíku, nepij ještě, povím vám něco!“
    „Ano, dědečku, řekni nám to,“ žebronily děti.
    „Řeknu, řeknu,“ pravil dědeček, vida netrpělivosť svých vnoučat, „ale nevím, zda-li to dovedete. Tedy pozor! Kdo z vás umí již píti sám?“
    „To je lehké, dědečku, to já dovedu!“ volal Ladík.
    „Já také již dovedu sama píti,“ pronesla Martička.
    „A já také!“ volaly děti jedno přes druhé.
    „Já vím, že toho nedovedete, ale když říkáte, že ano, tedy to zkuste!“ řekl dědeček.
    I zdvihly děti sklenice a pily; ale všechny najednou, a tím se stalo, že ani jeden nepil sám.
    „Vidíte, že jste nepil každý sám!“ zvolal dědeček.
    „Ale vždyť nám nikdo nepomáhal držeti sklenici,“ divily se děti.
    „Věřím, ale pily jste všechny najednou, a žádný sám!“ Děti smály se, uslyševše tento žert dědečkův, a při obědě slyšeti bylo několikráte, jak děti volaly, že již umějí píti samy.
  • 1902 / Jarmila Münzbergerová / Matematické žertíky a paradoxy
    Byla středa. Odpoledne měly děti prázdno, a proto posvačivše, shromáždily se kolem dědečka, neboť nemohly se proběhnouti, poněvadž země byla velmi rozmoklá.
    „Co pak máte zítra dopoledne?“ otázal se dědeček Martičky.
    „Zítra máme počty, náboženství, čtení,“ odvětila Martička.
    „Vím, že máte počty nejraději, proto se vás něco otáži. Dejte hezky pozor! Kůň s jezdcem přeskočí hradbu 1 m vysokou za 2 vteřiny; za jakou dobu přeskočí hradbu 8 m vysokou?“
    „No — za 16! za 16!“ volaly děti o závod.
    Ale dědeček se jen smál, řka: „Tak vida, přece jsem měl lepší mínění o vašem počtářství. Což pak může kůň vůbec přeskočiti hradbu 8 m vysokou? Žádný z vás to neuhádl.“
    Není divu, že děti po tomto výkladu daly se do smíchu.
    „Ptej se nás však na něco, co se státi může,“ prosily děti dále.
    „Nuže,“ rozhodl dědeček po chvilce přemýšlení, „řeknu vám něco lehčího. Je-li jedna husa za 4 K, zač jsou dvě kuřata?“
    „Za 1 K,“ křičela Martička, ale druzí se jí smály, že by byla z laciného kraje.
    „Tedy za 2 K,“ hlásil se Jeník.
    „Ani tak, ani tak,“ pravil dědeček s vážnou tváří, „zeptáme se jednoduše prodavačky.“
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)