Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Původní anekdoty


Dle autora - V. Špidlen (celkem 5):
  • 1915 / V. Špidlen / Válečné příhody
    „S válkou jde ruku v ruce bída a hlad,“ začal dědeček. „V Srbsku také již i děti jedí.“
    „Děti?“ žasli dědečkovi malí posluchači. „Velké či malé?“ vyzvídali.
    „Velké i malé. Čím větší děti, tím více jedí, tak jako u nás,“ povídal staroušek a s úsměvem se zadíval na Ladíka, který právě na notném krajíci zkoušel ostří svých bílých zubů.
  • 1916 / V. Špidlen / Lidová moudrost
    Jednou Ladík chtěl dědečkovi oplatit čtveráctví i optal se ho: „Dědečku, jestliž víte, kolik let trvá celá věčnost?“
    Ale bystrá hlava byl ten děda! Nedal se zmásti, jak si myslil Ladík.
    „Celá věčnost trvá právě tak dlouho jako půl věčnosti!“ odpověděl.
    „Hm, to je taky pravda!“
  • 1916 / V. Špidlen / Kouzelnické kousky
    „To je asi těžké, dědečku, chodit po provaze!“ vyzvídal Karlík, jenž byl nedávno v cirkuse.
    „No, to já taky dovedu!“ prohodil děd.
    „Jistě?“ divila se vnoučata.
    „Toť se ví! Ladíku, přines provaz a natáhni po podlaze. Uvidíte, jak po něm budu chodit!“ rozkazoval s úsměvem.
    „To bychom taky dovedly!“ smály se děti.
  • 1916 / V. Špidlen / Kouzelnické kousky
    „Dědečku, je tady kouzelník, bude představení!“ volaly děti.
    „Hmm, to já taky dovedu dělat čáry!“
    „Jóó! Tak nám něco udělej!“
    „I ano, ale přineste mi kus papíru!“
    Za chvíli by papír na stole, a děd, klidně vyňav tužku, namaloval tři velké čáry.
    Děti protáhly obličeje, ale na konec se zasmály.
  • 1916 / V. Špidlen / Válečné příhody
    „Ladíku, tedy máš nůž a uřízni mi hlavu!“ poroučel děd se zachmuřenou tváří.
    Ladík stál jako přimrazený a už, už „nabíral“.
    „Tak co? Bude to? Co pak nevíš, kde máme zelí?“ zahřměl děd, ale šibalský úsměv zahrál mu tváří.
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)