Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Původní anekdoty


Dle kategorie - Zvířectvo (celkem 8):
  • 1899 / B. V. Šilha / Zvířectvo
    „Děti, dnes budem počítat! Vašíček dnes ráno viděl kuřata schovávati se pod kvočnu a divil se pojednou, že má tolik nožiček. Vašíček ještě neumí počítat, ale Mařka chodí do třetí třídy, ta to snadno vypočítá.“ „Kolik je kuřat?“ ptá se chvatně Mařka. — „14“, povídá dědeček. — „Hm, toť snadný počet (2 × 14 + 2 = 30) dvakrát 14 a dvě je 30. Měla tedy kvočna třicet nožiček.“ Karlík, studující druhé třídy (ale té malé), podívá se na dědečka, jak se usmívá, kroutí hlavou (sám je slabý počtář) a praví, že se Mařka mýlí, což dědeček dotvrzuje. Mařka si vezme křídu a na stole počítá a dokazuje, že ona má pravdu. Počítá, počítá — až pojednou Vašíček koukne oknem na dvůr a náhodou na kvočnu, rozhodne: „Dedectu, tvocna má dvě nozicty.“ — Za to dostal pětník, ale musil padesátkrát říkat kvočna (nikoliv tvocna), poněvadž šišlal.
  • 1901 / Josef Jetel / Zvířectvo
    Králík.
    „Hádejte, děti, co jsem vám přinesl?“ pravil dědeček, když přišel z návštěvy.
    „Jablka!“ křičela Růžena.
    „Hrušky nebo ořechy,“ hádal Václav.
    „Když nemůžete uhodnouti, tedy vám to povím. Přinesl jsem králíčka jednookého.“
    „Dědečku, tedy málo vidí,“ pravil Ladík.
    „Ba vidí, hochu, více než ty,“ prohodil děd.
    „Vždyť přece je jednooký, vidí tedy méně než který má oči obě!“ pravil Jaromír.
    „Kolik vidíš králíčkovi očí, Láďo?“
    „Jedno, dědečku!“ Pravil Láďa.
    „Tak tedy, Láďo, vidíš mu jedno oko, a on vidí tobě dvě, tedy víc.“
    „To je pravda!“ doložila Růžena.
  • 1907 / Ant. V. Vaněček / Zvířectvo
    Budíček
    „Jéje, dědečku, ty jsi ještě doma?“ divil se Ladík, když se ráno probudil. „Vždyť jsi včera říkal, že pojedeš časně do Prahy.“
    „Ovšem, chtěl jsem jeti, ale zaspal jsem. Budíčka mi zakousla kuna, tak že mne nemohl zbuditi,“ vykládal děd Láďovi.
    „Budíčka že ti kuna zakousla?“ pochyboval Ladík; „vždyť je celý z kovu, dědečku, ty žertuješ.“
    „Nežertuji,“ zcela určitě tvrdil děd, „pojď, ukáži ti ho.“ A vedl Ladíka ke kurníku, kde ležel zakousnut kohout. „Vidíš, zde je.“
    „Ale to není budíček; já myslil ten s hodinami.“
  • 1912 / ? / Zvířectvo
    Karlíček: „Jak ulovíme starého zkušeného slona, prosím vás, dědečku?“
    Dědoušek: „Vezmeme doma břidlicovou tabulku. Napíšeme na ni: 2 × 2 = 3 a jdeme do Afriky anebo tam, kde vůbec sloni jsou.
    Tabulku zavěsíme na nějaký strom, třeba na palmu, avšak tak, že litery koukají směrem, kde jsme před tím lovecky vyzkoumali pobyt slonů.
    Potom pozor! Neboť sotva tabulku zavěsíme, přiřítí se rozzlobeně nejstarší slon a stoupnuv si před podivné ty počty, kouká, kouká, kroutí hlavou, kroutí, kroutí, až si ji ukroutí. — Slona vezmeme a jedeme s ním domů.“
  • 1914 / Stan. Hakl / Zvířectvo
    „Hádejte, děti, co je to,“ volal dědeček, vcházeje do světnice. „Je to modré, uvnitř to má pecku a běhá to po dvoře.“
    „Švestka,“ měly děti na jazyku, ale to „běhání po dvoře“ je zarazilo.
    Hádaly a hádaly, ale marně. Tak se tedy poddaly.
    „To je naše housátko. Nejprve spolklo pecku, pak spadlo do modré barvy a teď běhá po dvoře. Pojďte se podívat!“
  • 1917 / Stan. Hakl / Zvířectvo
    „Viděly jste již selátko, které otec s trhu přivezl?“ ptal se dědeček dětí.
    „Ano, ano!“ volaly skorem současně.
    „Kolik as neděl je staré?“
    „Šest,“ soudil Ladík.
    „Uhodls! Víš-li však, co z něho bude, až mu bude rok?“
    „Velký vepř.“
    „Jaterničky, hochu, jaterničky, které tak rád jídám,“ zamlaskl si dědeček.
  • 1922 / Stan. Hakl / Zvířectvo
    Dědeček přišel k dětem a povídá:
    „A co pak je tohle, děti? Lidé to nemají, koně to nemají, ptáci to nemají, ale naše kočka to má.“
    Když neuhodly, zvolal: „Koťata. Pojďte se podívati na půdu!“
    „Naše kočka má koťata,“ jásaly děti a hrnuly se za dědečkem.
  • 1922 / Stan. Hakl / Zvířectvo
    „Když jsi takový přírodopisec, Ladíku, pověz nám tedy, jaký jest rozdíl mezi slonem a blechou,“ poroučel děd.
    „Tohle ani nevíš? To jsi mi pěkný chytrák! Tedy poslyš!
    Slon může míti blechu, ale blecha slona nikdy.“
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)