SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

Dle ročníku - 1913 (celkem 5):

• 1913 / ný / Přírodozpyt
  Jak se chytají vrabci
  „Dědečku, ti vrabci dělají venku ráno takový strašný rámus, že nemohu spát. Já bych tu holotu hned všecku pochytal. Poraď!“
  „Nic snažšího, Karlíku. — Vezme se pytel, nahoře se dá nad něj malá tyč a pod tu se pověsí. Na tyč posadíme vrabce. Za chvíli přiletí druhý, třetí, až je jich plná tyč. Potom přiletí ještě jeden. Jeden musí uhnouti — a spadne do pytle. Protože noví vrabci pořád a pořád přilétají a ostatní uhýbají, plní se pytel rychle. Když se vychytají vrabci z jedné ulice, jde se do druhé a loví se pořád.“
• 1913 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Co všechno již lidé vynalezli,“ začal dědeček. „Když jsem byl posledně v Praze, viděl jsem i hůl s gramofonem.“
  „Hůl s gramofonem?“ žasly děti. „A ta hůl hrála?“ vyzvídaly.
  „Gramofon hrál, hůl ležela vedle,“ povídá s úsměvem dědoušek.
• 1913 / Stan. Hakl / Zeměpis
  „Tak dnes jest našemu Ladíkovi tedy 13 let,“ praví dědeček v den chlapcových narozenin. „Víte-liž, děti, co se děje černochovi, když mu je 13 let?“
  „Nevíme, povězte nám, dědečku,“ volají děti.
  „Jde mu na čtrnáctý,“ směje se staroušek.
• 1913 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Škoda,“ povídá dědoušek, „že již na Václavském náměstí brusič břitvy nebrousí.“
  „A kde je teď brousí?“ vyzvídá Ladík.
  „Na bruse,“ vysvětluje dědeček.
• 1913 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
  Dědeček pomáhával často dětem, když se do školy oblékaly.
  „Za mých mladých let,“ povídá jednou „musili nositi chlapci červené šle.“
  „Červené? A proč?“ táže se Ladík.
  „Aby jim nepadaly kalhoty,“ poučuje děd lapeného vnuka.