Dědečkova podobizna

SIVÝ ČTVERÁK

Reklama:

 

Původní anekdoty


Dle ročníku - 1920 (celkem 7):
  • 1920 / Hk. / Fysika
    Podzimní dny kvapem se krátily. Večer již záhy nadcházel. Děti zaběhly do dědouškovy světnice na „černou hodinku“.
    „Abych již rozsvítil,“ řekl děd, když opravdu se setmělo. Leč sotva vykonal, zase svíčku zhasl.
    „Poslyš, Láďo! Když rozsvítím, nevidíš toho, shasnu-li, vidíš to. Co je to?“
    „Nezmýlil jste se, dědečku? Zhasnete-li, že uvidím?“ kroutil hlavou hoch.
    „Ano, zhasnu-li. Pozoruj!“ A děd pokus se svíčkou opakoval.
    „Nevím, dědoušku, neuhodnu,“ přiznával vnouček.
    „Tma je to, ty nedovtipo,“ se smíchem na hlavu mu poklepal dědoušek.
  • 1920 / Hk. / Lidová moudrost
    „Pohádku a novou chcete! Tož poslouchejte: Honza nesl otci, který u lesa ovce pásl, oběd. Přišel na můstek a vidí: můstek samá díra. »Ovce by si polámaly nohy,« pomyslil si a počal díry kaší ucpávati.“
    „Tu jsme již slyšely, dědoušku,“ ozvaly se děti.
    „Neslyšely, je nová,“ klidně odpovídá dědoušek a pokračuje: „Když všecku kaši spotřeboval, vrátil se domů. »Jsi zde nějak brzy, donesl jsi kaši?« ptala se matka. »Nedonesl,« přiznal Honza a počal matce vyprávěti, co a jak s kaší zařídil...“
    „Slyšely jsme ji, známe ji,“ jistily zase děti.
    „Tak co bylo dále?“ optal se dědeček. Ale než děti mohly odpověděti, sám vpadl: „Vařečkou, kterou právě v ruce měla, matka Honzovi notně kabát vyklepala, aby byl chytřejší!“
    „Ale to není pohádka,“ zanaříkal Oldřich.
    „I je, ale nová a pravdivá, neboť tak jistě by dnes každá matka svého synka léčila,“ končil dědeček.
  • 1920 / Stan. Hakl / Šibalství s penězi
    „Ne a ne a nemohl jsem včera po celé Praze rozměniti novou stokorunu,“ stěžoval si dětem dědeček.
    „Měl jste falešnou?“
    „Neměl.“
    „Neměli tedy nikde drobných?“
    „Měli.“
    „Proč tedy?“ ptaly se děti.
    „Inu, já jsem vůbec u sebe ani jediné stokoruny právě neměl.“
    „Ach tak.“
  • 1920 / Stan. Hakl / Hádanky
    „Tak zase jednu hádanku a snadnou! Poslyšte děti: Roste to na dubě a přec toho na něm neuvidíte; co je to?“
    „Roháč,“ vyrazil Oldřich v obavě, aby ho ostatní děti nepředešly.
    „Vždyť právě o prázdninách jsem ti roháče na dubech ukazoval,“ odpíral Láďa.
    „Tak nevím,“ prohlásil Oldřich.
    „Nevím, nevím!“ připojili se Láďa i Milča.
    „Spadlý žalud, chytráci,“ rozřešil sivý čtverák.
  • 1920 / Stan. Hakl / Tělocvik
    Na Tři krále mrzlo, jen praštělo. „Takový mráz letos!“ řekl dědeček dívaje se oknem na ulici. „Loni jsem se na Tři krále ještě koupal.“
    „Koupal?“ žasly děti. „Venku? V řece?“ ptaly se.
    „Chraň Bůh! Doma ve vaně.“
    „Hmm.“
  • 1920 / Stan. Hakl / Zeměpis
    „Víš-li, Ladíku, jak se řekne ve Francii knedlík bez zelí?“ ptal se děd.
    Rozumí se, že Ladík nevěděl. Francouzštině se učil sice ve škole, ale knedlík bez zelí ani se zelím prý ještě neměli.
    „Knedlík bez zelí,“ poučoval dědeček, „řekne se ve Francii tak jako všude jinde pouze knedlík. Jak se řekne knedlík po francouzsku, je zase jiná otázka a po tom se tě také nikdo zatím neptá,“ končil s úsměvem.
  • 1920 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
    „Víš-li pak, Ladíku, jaký jest rozdíl mezi bodlákem a travou?“ ptal se děd.
    „Nevíš?“ řekl, když hoch dlouho přemýšlel, „a každý oslík to ví.“
<<  <  1  >  >>
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)