- 1929 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
DVA PALCE
„Také jsem pozoroval ve vlaku pána, sedícího proti mně, a viděl jsem, že má dva palce,“ pravil dědeček.
„U jedné ruky?“
„I kdepak. Na každé ruce jeden. Chachacha.“
„Hm, a u nohou jste mu jich nepočítal? Hihihi.“
- 1929 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
LÁTKY
„Tak, a teď zase něco z chemie, Ladíku,“ pobízel dědeček. „Jmenuj látky, které obsahují škrob!“
„Brambor,“ vybuchl Ladík.
„Brambor není látka,“ opravil staroušek. „Avšak škrob je obsažen hlavně v límci a manžetách.“
- 1931 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
Dědeček vypravoval :
„Do optického závodu přišla paní a na otázku co si přeje odpověděla: »Kukr ku krku.«
»Ku-kr-ku-kr-ku?« zeptal se udiveně optik.
»Kukr ku krku,« zněla odpověď.
»Kukr ku krku? Není to snad kukátko k zavěšení ke krku?«
»Ano, kukr ku krku.«
»Prosím, tu je kukr ku krku.«
»Zcela správně, kukr ku krku.«“
„Kukr ku krku,“ zakončily vypravování děti.
- 1931 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
„A že bys Laďo nevěřil, že naše posluhovačka má v Praze tři domy?“
„Tři domy?“
„Tři domy, do nichž chodí prádlo prát.“
- 1931 / Stan. Hakl / U nás na vsi
„Všechno je na světě možné,“ povídal děd. „Francek Kašparů se vyučil holičem a týden po vyučení si otevřel zlatnický krám.“
„Opravdu?“
„Jak jsem řekl. Zlatnický krám si otevřel paklíčem. Chytli ho a zavřeli.“
„To má za to.“
„To má!“
- 1931 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
„Když jsem byl malý chlapec, spadl jsem jednou se žebříku 20 metrů vysokého.“
„Jejej, a hodně jste se uhodil, děde?“
„Ani dost málo, já byl teprve na první příčce, když jsem sletěl.“
- 1931 / Stan. Hakl / Hádanky
„Jaký je černoch, když spadne do vody?“
„To už známe, mokrý a černý.“
„Mokrý, černý a nerozumný. Má se držeti, aby tam nespadl, no ne?“
„No ano.“
- 1931 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
„Slyšel jsi, Láďo, o té vraždě ve Staré Boleslavi?“
„Neslyšel. A koho a kdy tam zabili?“
„Svatého Václava, léta Páně 929.“
„To je stará historie.“
„To je, už přes tisíc let.“
- 1931 / Stan. Hakl / Hádanky
„Který byl, Láďo, poslední král v Čechách?“
„Korunovaný?“
„Korunovaný.“
„Ferdinand Dobrotivý.“
„I jdi, egyptský král Fuad. Loni tu byl před prázdninami.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
Bez vnoučka dědeček jako bez kůlu stromeček. Jeden bez druhého nedá ani ránu do čepice. Tak si je zas znovu poslechněte!
S. H.
Ve Velké Praze 1937.
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
HROZNÁ UDÁLOST
„Co je nového v Kouřimi?“ ptaly se děti dědečka, když se vrátil z návštěvy od své nejmladší dcery.
„Škrtily tam strážníka,“ povídal.
„Jistě? Strážníka? A škrtili?“
„Škrtily, škrtily. Škrtily ho podvazky u ponožek.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
NEHODA
„A zas nehoda,“oznamoval děd. „Panu přednostovi stanice ujely včera večer obě nohy.“
„Strašné,“ zesmutněly děti.
„I nic tak strašného na tom nebylo,“ vysvětloval dědoušek. „Pan přednosta vycházel z výpravní kanceláře, šlápl na slupku od banánu, obě nohy mu ujely a jak široký tak dlouhý ležel na peronu. Vstal však hned jako čemerka, zahuboval na lehkomyslné lidi a pospíchal ke kolejím, aby pozdravil přijíždějící vlak.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
URÁŽKA
„Pavel Kosatec byl odsouzen na dva měsíce do vězení.“
„A proč?“
„Pro urážku.“
„Pro urážku? A urazil?“
„Urazil zámek u pokladny.“
„Dobře mu tak.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
PORAŽEN
„Nechybělo mnoho a málem by byl býval náš světový zápasník Gustav Frištenský včera dokonce v Praze poražen.“
„V zápase se soupeřem?“
„Ne. V Celetné ulici automobilem.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
CO TO BYLO?
„Jednou v noci jsem se probudil,“ zase děd, „a ne a ne opět usnouti. A co se tak dívám do tmy, zpozoruji najednou, že se v koutě u almary něco děje. Jako by tamodtud něco vycházelo. Vstanu – rozsvítím – almara otevřená dokořán. Dívám se, dívám a vidím, že moje sváteční šaty už vyšly z módy.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
NE A NE
„Šofér nemohl a nemohl vyjeti automobilem z garáže. Stroj rozebral, všechno v pořádku. Auto znovu pustil, zahrčelo, ale z garáže ne a ne.“
„Co se mu stalo?“
„Nic, docela nic. Šofér nemohl vyjeti z garáže jen proto, že u ní byla zavřena vrata.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
LETEC
„Eman Kropáčků byl po vyjití ze školy přijat do učení v továrně na výrobu aeroplánů v Letňanech a už první den učení v poledne i odpoledne lítal.“
„Jděte! Lítal?“
„Lítal, lítal. Dělníkům do hospody pro pivo.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
NA HŘBITOVĚ
„Považte, děti! Frantík naší bývalé posluhovačky, jak byste ho neznaly? Před týdnem ještě skotačil na hřišti a dnes už je na hřbitově.“
„Opravdu? Jistě?“
„Jistě. Opravdu. Zametá tam spadané listí se stromů.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
TĚŽKÝ NÁSTROJ
Ladík s dědečkem poslouchali na náměstí koncert vojenské kapely. Chlapec se nepřestával diviti, jak jednotliví vojáci-hudebníci ovládali mistrně své nástroje.
„Co myslíš, Láďo,“ zeptal se děd, „který nástroj je nejtěžší?“
„Křídlovka,“ mínil hoch.
„Křídlovka? Nikoliv. Turecký buben, ten bys ani neunesl, jak je těžký.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
NA ŠATY
„Koupil jsem ti, Láďo, na šaty.“
„Látku?“
„Ne. Od drotaříka ramínko. Tuhle se podívej.“
