- 1922 / ? / Hádanky
A jindy zas tázal se dědeček: „Zdalipak víš, Ludvíku, jak staří Řekové chodili?“
„To nevím,“ přiznal se student. „Jak chodili?“ vyzvídal.
„Inu, jak staří Řekové chodili? Špatně, hochu, špatně, jako my všichni staří lidé chodíme.“
- 1922 / ? / Hádanky
„Hádejte, děti, co je to?“ zvolal dědeček. „Je to modré, visí to na provázku a zpívá to.“ Oříšek, jejž těžko bylo rozlousknouti. „Slaneček,“ povídal konečně dědeček.
„Slaneček? A jak to?“ žádaly děti o vysvětlení.
„Inu, takhle. Slaneček se obarví na modro a pověsí se na provázek.“
„Ale nezpívá,“ volal Ladík.
„Zajisté,“ smál se staroušek, „ale to se přidává jen proto, aby se tak lehce hádanka neuhodla.“
- 1922 / Stan. Hakl / Hádanky
„Víš-li pak, Ladíku,“ řekl dědeček, „jaký jest rozdíl mezi listonošem a kaňkou, kterou jsi právě udělal na sešitě? Nevíš?“ – „Tak poslyš! Listonoš jest od pošty a kaňka od inkoustu.“
- 1922 / Stan. Hakl / Hádanky
Dědeček dal dětem hádanku:
„Na stole jest 10 hořících svíček. Tři z nich sfouknu; kolik svíček tam zůstane?“
„Sedm,“ vyhrkly děti.
„I to, to. Tři pouze, chytráci, neboť sedm svíček přece shoří.“
- 1923 / Stan. Hakl / Hádanky
„Tohle bude právnická otázka, kterou musíš rozřešiti,“ oznamoval dědeček a pokračoval:
„Ve dvoře měli pěkného krocana, který hudroval a často se zlobíval. Jednou vyletěl na plot, vletěl do sousední zahrady, prochodil ji křížem krážem, zaletěl do třetí zahrádky, tam pod stromem snesl vajíčko a vrátil se na dvůr. Komu patřilo snesené vejce?“
„Zajisté tomu, komu patřil krocan,“ rozhodl Ladík.
„Což také krocan snáší vejce?“ vysmál se děd našemu studentovi.
- 1923 / Stan. Hakl / Hádanky
Ve středověku přišel tulák tak trochu vadný na řeč do hospody a povídal:
„Ojá ojsem ovi osel ona opra ožské oši obe oni oci.“
Nikdo mu tenkrát nerozuměl. Nerozuměli však také ani dnes naše děti.
Teprve když dědeček vysvětlil, že tulák před každou slabiku vkládal samohlásku o, chápali, co řekl:
„Já jsem visel na pražské šibenici.“
- 1923 / Stan. Hakl / Hádanky
„Tak jaký pak jest rozdíl, děti, mezi sněhem a domovníkem?“
„???“
„Inu domovník musí v noci vstávati a sníh může zůstati ležeti.“
- 1925 / Stan. Hakl / Hádanky
Ladík četl pověsti o vodníkovi. Dědeček seděl u stolu a kouřil a poslouchal. Najednou povídá: „A víš-li pak, hochu, jak povstal vodník?“
„Že nevíš? Inu — takhle!“ Zvedl se od stolu a odešel.
- 1926 / Stan. Hakl / Hádanky
„Jest to bílé, 36 cm dlouhé, 24 cm široké a 13 cm vysoké, co je to?“
Děti hádaly, ale neuhodly.
„To je krabice, podle míry urobená,“ znělo rozluštění hádanky.
- 1926 / Stan. Hakl / Hádanky
Ládík četl hlasitě pověsti o vodníkovi. Dědeček seděl na lavici u kamen, kouřil a poslouchal.
Najednou povídá: „A víš-li hochu, jak povstal vodník?“
Vnuk nevěděl.
„Inu, takhle!“ Povstal z lavice, nasadil si beranici na hlavu a vyšel klidně ze dveří.
- 1931 / Stan. Hakl / Hádanky
„Jaký je černoch, když spadne do vody?“
„To už známe, mokrý a černý.“
„Mokrý, černý a nerozumný. Má se držeti, aby tam nespadl, no ne?“
„No ano.“
- 1931 / Stan. Hakl / Hádanky
„Který byl, Láďo, poslední král v Čechách?“
„Korunovaný?“
„Korunovaný.“
„Ferdinand Dobrotivý.“
„I jdi, egyptský král Fuad. Loni tu byl před prázdninami.“
