- 1926 / Stan. Hakl / Fysika
„Nakresli si, Ládíku, zde na papír obdélník,“ poroučel dědeček. Když chlapec úkol svědomitě provedl, postavil děd před nákres kolmo čtyřhranné kapesní zrcátko a žádal opět: „Dívej se, chlapče, jenom na obraz obdélníku v zrcadle a nakresli úhlopříčky.“
Myslíte, že to Ládík bezvadně dokázal? Ne.
Zkuste to tedy vy. Uvidíme.
- 1926 / Stan. Hakl / Hádanky
„Jest to bílé, 36 cm dlouhé, 24 cm široké a 13 cm vysoké, co je to?“
Děti hádaly, ale neuhodly.
„To je krabice, podle míry urobená,“ znělo rozluštění hádanky.
- 1926 / Stan. Hakl / Hádanky
Ládík četl hlasitě pověsti o vodníkovi. Dědeček seděl na lavici u kamen, kouřil a poslouchal.
Najednou povídá: „A víš-li hochu, jak povstal vodník?“
Vnuk nevěděl.
„Inu, takhle!“ Povstal z lavice, nasadil si beranici na hlavu a vyšel klidně ze dveří.
- 1929 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
LÁTKY
„Tak, a teď zase něco z chemie, Ladíku,“ pobízel dědeček. „Jmenuj látky, které obsahují škrob!“
„Brambor,“ vybuchl Ladík.
„Brambor není látka,“ opravil staroušek. „Avšak škrob je obsažen hlavně v límci a manžetách.“
- 1929 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
DVA PALCE
„Také jsem pozoroval ve vlaku pána, sedícího proti mně, a viděl jsem, že má dva palce,“ pravil dědeček.
„U jedné ruky?“
„I kdepak. Na každé ruce jeden. Chachacha.“
„Hm, a u nohou jste mu jich nepočítal? Hihihi.“
- 1931 / Stan. Hakl / U nás na vsi
„Všechno je na světě možné,“ povídal děd. „Francek Kašparů se vyučil holičem a týden po vyučení si otevřel zlatnický krám.“
„Opravdu?“
„Jak jsem řekl. Zlatnický krám si otevřel paklíčem. Chytli ho a zavřeli.“
„To má za to.“
„To má!“
- 1931 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
Dědeček vypravoval :
„Do optického závodu přišla paní a na otázku co si přeje odpověděla: »Kukr ku krku.«
»Ku-kr-ku-kr-ku?« zeptal se udiveně optik.
»Kukr ku krku,« zněla odpověď.
»Kukr ku krku? Není to snad kukátko k zavěšení ke krku?«
»Ano, kukr ku krku.«
»Prosím, tu je kukr ku krku.«
»Zcela správně, kukr ku krku.«“
„Kukr ku krku,“ zakončily vypravování děti.
- 1931 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
„Když jsem byl malý chlapec, spadl jsem jednou se žebříku 20 metrů vysokého.“
„Jejej, a hodně jste se uhodil, děde?“
„Ani dost málo, já byl teprve na první příčce, když jsem sletěl.“
- 1931 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje
„Slyšel jsi, Láďo, o té vraždě ve Staré Boleslavi?“
„Neslyšel. A koho a kdy tam zabili?“
„Svatého Václava, léta Páně 929.“
„To je stará historie.“
„To je, už přes tisíc let.“
- 1931 / Stan. Hakl / Hádanky
„Jaký je černoch, když spadne do vody?“
„To už známe, mokrý a černý.“
„Mokrý, černý a nerozumný. Má se držeti, aby tam nespadl, no ne?“
„No ano.“
- 1931 / Stan. Hakl / Hádanky
„Který byl, Láďo, poslední král v Čechách?“
„Korunovaný?“
„Korunovaný.“
„Ferdinand Dobrotivý.“
„I jdi, egyptský král Fuad. Loni tu byl před prázdninami.“
- 1931 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
„A že bys Laďo nevěřil, že naše posluhovačka má v Praze tři domy?“
„Tři domy?“
„Tři domy, do nichž chodí prádlo prát.“
- 1932 / ? / Kouzelnické kousky
Letos po prvé neseděl dědeček s dětmi o vánocích na Štědrý den u večeře a snad proto to tak špatně dopadlo. Také Ladíka nebylo, a ostatní děti bez těch dvou byly jako bezruké. Po večeři se vyskytnul návrh, že jako každý rok, budou i letos krájet jablka, komu vyjde kříž a komu zase hvězda... Krájely, krájely, dvacet jablek rozkrájely, padesát jablek rozkrájely — a nikde kříž ani hvězda, ale pořád dvě jádra proti sobě... Až když rozkrojily poslední jablko, udeřil se Jenda do hlavy a povídá: „No jo — ale vždyť my jsme krájely shora místo ze strany...“ A tak to, zkrátka, moc pěkně sešmodrchaly! Dědeček i Ládík by se byli, věru, smáli, až by se byli za břicho popadali.
- 1937 / ? / Z knihy Dědečkovy taškařice
Krutá zima
„Letos byla opět v Praze tuhá zima, 35°, to jest co říci. A v Šárce bylo dokonce 70°.“
„Jak to?“
„No, v Dolní Šárce bylo 35° a v Horní Šárce také 35°. 35° a 35° je 70°. V Šárce bylo 70°.“
„Bodejť by takhle nebylo.“
- 1937 / ? / Z knihy Dědečkovy taškařice
Proč ne?
„Václav Volejník měl v jednom týdnu třikrát svatbu.“
„Je-li možná?“
„Už je. Volejník je totiž kostelníkem u svatého Pankráce.“
„Pak již rozumím téhle pohádce.“
- 1937 / ? / Z knihy Dědečkovy taškařice
Nejdelší slovo
Na otázku, které jest nejdelší slovo, dal Ladík dědečkovi dávno připravenou odpověď: nejnevysoustruhovatelnějšími. A přece ani tentokrát nebyla to pravá odpověď. Nejdelší slovo je nejdelší, neboť když je nejdelší, nemůže již býti na světě nic delšího.
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
Bez vnoučka dědeček jako bez kůlu stromeček. Jeden bez druhého nedá ani ránu do čepice. Tak si je zas znovu poslechněte!
S. H.
Ve Velké Praze 1937.
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
HROZNÁ UDÁLOST
„Co je nového v Kouřimi?“ ptaly se děti dědečka, když se vrátil z návštěvy od své nejmladší dcery.
„Škrtily tam strážníka,“ povídal.
„Jistě? Strážníka? A škrtili?“
„Škrtily, škrtily. Škrtily ho podvazky u ponožek.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
NEHODA
„A zas nehoda,“oznamoval děd. „Panu přednostovi stanice ujely včera večer obě nohy.“
„Strašné,“ zesmutněly děti.
„I nic tak strašného na tom nebylo,“ vysvětloval dědoušek. „Pan přednosta vycházel z výpravní kanceláře, šlápl na slupku od banánu, obě nohy mu ujely a jak široký tak dlouhý ležel na peronu. Vstal však hned jako čemerka, zahuboval na lehkomyslné lidi a pospíchal ke kolejím, aby pozdravil přijíždějící vlak.“
- 1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětem
URÁŽKA
„Pavel Kosatec byl odsouzen na dva měsíce do vězení.“
„A proč?“
„Pro urážku.“
„Pro urážku? A urazil?“
„Urazil zámek u pokladny.“
„Dobře mu tak.“
