1912 / J. P. Holušický / Esence sivého čtveráctvíOdpoledne přišel Karlíček k dědečkovi do zahrádky.
„Tak Karlíčku — povídal dědeček — co jste dnes měli ve škole?“
„Počty, dědečku.“
„A zdali sis z nich zapamatoval něco, Karlíčku?“
„Ó, ano, dědečku.“
„A co pak?“
„Dědečku, když dnes psal pan učitel první příklad na tabuli, šťouchl mě Franta Hroudů loktem a povídal: Karle, dnes nás sedělo při obědě pět. Tatínek, maminka a já.“
„Kolik že jich sedělo u Hroudů?“ — pozastavuje se zeptal dědeček.
„Pět, dědečku.“
„Ale, ale jak je to jen možno, Karlíčku?“
„Inu, víte dědečku, Franta Hroudů — lhal.“
1912 / J. P. Holušický / Hádanky„Že nevíš, jak se poznají na větší dálku od sebe brambora, kanárek a veveřice?“ ptal se dědeček vnuka Karlíčka.
„Nevím,“ řekl Karlíček.
„Tedy ti to povím. Vezmeme tři klece. Do jedné dáme kanárka, do druhé veveřici a do třetí bramboru. Pak jdeme do lesa, otevřeme všechny tři klícky. Co vyletí, je kanárek, co se vyšplhá na strom, je veverka, co zůstane ležet v kleci, je brambora.“