SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

Dle kategorie - Výpravy do Prahy (celkem 13):

• 1901 / ? / Výpravy do Prahy
  Děd.: „Byl jsem jednou na národní slavnosti v Nuslích, a tam mezi jinými zvláštnostmi měli krávu, která měla ohon tam, kde jiné krávy mají hlavu.“ — „A kde měla hlavu, dědečku?“ — „Nu, kde jiné krávy mají ohon. Byla totiž obrácená zadkem ku žlabu.“
• 1913 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Co všechno již lidé vynalezli,“ začal dědeček. „Když jsem byl posledně v Praze, viděl jsem i hůl s gramofonem.“
  „Hůl s gramofonem?“ žasly děti. „A ta hůl hrála?“ vyzvídaly.
  „Gramofon hrál, hůl ležela vedle,“ povídá s úsměvem dědoušek.
• 1913 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Škoda,“ povídá dědoušek, „že již na Václavském náměstí brusič břitvy nebrousí.“
  „A kde je teď brousí?“ vyzvídá Ladík.
  „Na bruse,“ vysvětluje dědeček.
• 1914 / ? / Výpravy do Prahy
  „Ach, kde jsou ty časy, když jsem hrával u Národního divadla,“ vzdychl dědeček.
  „Vy jste také hrával divadlo, dědečku?“ divily se děti.
  „Divadlo? Ne. Ale fazole jsem s hochy hrával na chodníce u Národního divadla.“
  „Aha!“
• 1914 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Prosím vás, dědečku, jak daleko je asi z Prahy do Kolína?“ tázal se Ladík.
  „Tak asi 16 hodin pěšky a povozem, řekněme, dobrých 8 hodin,“ odpověděl stařec. „Ale znal jsem v Praze kočího, který tutéž cestu vykonal jednou s koňmi za Hodinu.“
  „Za hodinu? Není možná,“ trnul chlapec, „to museli tenkrát běžet koně s větrem o závod.“
  „Nikoliv, jeli tak jako jindy. Ale to bylo tak. Do Kolína jezdíval dvakrát týdně kočí jménem Hodina. Když však jednou onemocněl, dojel do Kolína za Hodinu kočí jiný.“
  „Teď se již nedivím,“ řekl Ladík.
• 1917 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Jednou jsem potřeboval v Praze dát se oholiti,“ vypravoval dědeček. „I chodil jsem od holiče k holiči a přemýšlel dlouho, než jsem se rozhodl.“
  „A kde jste se tedy dal oholiti, dědečku?“ ptal se Ladík.
  „Na tváři, hochu, na tváři jak obyčejně,“ smál se děd.
• 1918 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  Na křižovatce ulic na dolním konci Václavského náměstí, kde projíždí mnoho povozů a vozů elektrické dráhy a procházejí zástupy lidí, koná službu policejní strážník. „Víte-li pak, děti, nač musí tam dávati pozor?“ ptal se děd.
  „Aby ho nezajeli,“ řekl pak, když děti pravé příčiny hned neuhodly.
• 1919 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  Dědeček odložil noviny, sňal brejle a povídal: „Tady čtu, jak v Praze odvedl strážník nevěstu z kostela přímo od oltáře.“
  „Tak — a co udělala?“ vyzvídaly děti.
  „Nic neudělala. Ten strážník si ji totiž vzal za manželku, abyste rozuměly,“ vysvětlil děd.
• 1919 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Kde jsou ty časy, když jsem vystupoval ve Variété,“ vzdychl dědeček.
  „Jakže? Vy jste dědečku, také vystupoval?“ divily se děti.
  „Zajisté,“ přisvědčoval děd, „vystupoval jsem na špičky, abych lépe viděl.“
  „Ach, tak!“
• 1922 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  Dědeček přijel z Prahy a rovnou k zrcadlu. Pohladil si hlavu a povídá: „Což jsem nějak podoben Kristu Pánu?“
  „I kdež pak,“ usmál se Ladík. „Kristus se zobrazuje s černým plnovousem a dlouhými vlasy. Vy jste však, děde, vyholen a bělovlasý?“
  „Inu, něco v tom však musí býti,“ pokračoval děd. „Když jsem dnes pospíchal do vlaku, z daleka již na mě volal průvodčí: Kriste Pane, pospěšte, už jedeme!“
  „Tak tedy.“
  
• 1923 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „Kovář Zavadil má syna Jana,“ řekl děd. „Tedy otec a syn, a přece je starý mladému a mladý starému bratrem.“
  „Jak je to možné?“ ptal se Ladík.
  „To je tak. Starý Zavadil i jeho syn jsou dobrými členy zdejšího Sokola. Oba cvičili o sletu na letenské pláni a když při průvodu kráčeli oba vedle sebe po Praze, s nadšením volal na ně kde kdo: »Nazdar! Bratři!«“
• 1923 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „U Hrdlořez zastřelili onehdy mladíka,“ sděloval užaslým dětem dědeček. „Pak ho zanesli do jistého domu, tam mu svlékli kožich, jejž měl na sobě a prodali. Po mladíkovi dnes ani stopy. Dokonce se tam povídá, že lidé onoho mladíka snědli.“
  „Strašné! Špatné!“ otřásly se děti.
  „Proč? Mladík se jmenuje v myslivecké latině mladý zajíc. A takový ušák s knedlíkem a omáčkou není věru nic špatného,“ vyvedl dědeček děti z omylu.
• 1931 / Stan. Hakl / Výpravy do Prahy
  „A že bys Laďo nevěřil, že naše posluhovačka má v Praze tři domy?“
  „Tři domy?“
  „Tři domy, do nichž chodí prádlo prát.“