- 1924 / J. Janoušek / Cizí postavy
O čem fysika nemluví.
Na záhořské jednotřídce táže se pan učitel dospělejších žáků po látkách, které se hojně vypařují. Správné odpovědi, že jsou to hlavně líh, čpavek, éther a podobné, odměňuje pochvalou. Té chce být účasten i Čmuchálkův Jára, synek řezníkův, nejmenší z nováčků. Hlásí se tedy velmi naléhavě k odpovědi. A když se dostane k slovu, zapiskne teničkým hláskem: „A taty pjasata se ojne vypazují!“
- 1924 / Stan. Hakl / Cizí postavy
Pan Vomáčka odjel na cesty. Před odjezdem řekl své paní, že přijede za pět dní. Avšak obchodní věci vyřídil za den a proto hned telegrafoval, že se mýlil a že přijede dříve.
Na telegrafním úřadě slečna telegrafistka převedla z Morseových znamének tento telegram: „Myl kapři jed udři vepři jedna protivo mačká.“
Paní Vomáčková div nepadla do mdlob, když tu hatlaninu přečetla.
Teprve když se pan Vomáčka vrátil, rozluštil telegram: „Mýlka! Přijedu dříve, přijeď naproti! Vomáčka.“
- 1924 / Stan. Hakl / Cizí postavy
Na panském honě zastřeleno bylo tolik zajíců a koroptví, že bylo dohromady 200 noh a 72 hlavy. Máme vypočítati, kolik bylo zajíců a kolik koroptví. Těžký příklad a podívejte se, jak lehce se dá rozřešiti!
Zajíci a koroptve měli zajisté 72 hlavy. Bylo jich patrně tolikéž kusů. Kdyby každé zvíře mělo po dvou nohách, bylo by úhrnem 144 noh.
Že však bylo 200 noh, čili o 58 více, zavinila patrně čtyřnohost zajíců. Tak připadlo na každého ušáka po dvou přespočetných nohách. 2 v 56 = 28. Bylo tedy 28 zajíců a 44 koroptve.