S čím si zahrajeme?
Jednoho zimního dne, když brzo nastal večer, seděly děti smutně ve světnici.
„Proč si nehrajete?“ ptal se dědeček.
„A čím bychom si hrály?“ odpověděly děti, — „panáci nás již omrzeli, stavebnice a kostky též.“
„Což je možná hráti si jen s panáky a s kostkami?“ — děl dědeček; — „vždyť hráti si můžete se vším! Vidíte, tu je kus čistého papíru. I s tím lze celý večer si zahráti.“
Dědeček měl v ruce čtvereček papíru.
Dědeček vzal do rukou nůžky a rozstřihl papír na čtyři kusy, jak na tomto obrazci jest znázorněno tečkami.
„Kolik tříhranných kusů jsem z tohoto čtverce učinil?“
„Čtyři kusy.“
Dědeček zamíchal ústřižky na stole a řekl:
„Zkuste je opět složiti do čtverce, jak byly dříve.“
„To je lehké!“ — odpověděly děti.
A přece žádný z nich nedovedl je rychle složiti, ba ani dědeček toho hned nedokázal.
