SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

• 1920 / Hk. / Fysika
  Podzimní dny kvapem se krátily. Večer již záhy nadcházel. Děti zaběhly do dědouškovy světnice na „černou hodinku“.
  „Abych již rozsvítil,“ řekl děd, když opravdu se setmělo. Leč sotva vykonal, zase svíčku zhasl.
  „Poslyš, Láďo! Když rozsvítím, nevidíš toho, shasnu-li, vidíš to. Co je to?“
  „Nezmýlil jste se, dědečku? Zhasnete-li, že uvidím?“ kroutil hlavou hoch.
  „Ano, zhasnu-li. Pozoruj!“ A děd pokus se svíčkou opakoval.
  „Nevím, dědoušku, neuhodnu,“ přiznával vnouček.
  „Tma je to, ty nedovtipo,“ se smíchem na hlavu mu poklepal dědoušek.