1907 / František Kralupský / Šibalství s peněziBylo sobotní odpoledne, a dítky měly prázdno. Usedly kolem dědouška za stůl. Dědovi pojednou rozhostil se po tváři úsměv.
„Ladíku,“ povídá, „vsaď se, že sám nevstaneš ze židle, na které sedíš?“
„Oho, to by bylo,“ pravil Ladík.
„Tak oč se vsadíš, Ladíku?“ tázal se děd.
„O desetihaléř, který zítra dostanu od otce,“ odvětil Ladík.
„Tak dobře, platí. A nyní se pokus, ať sám vstaneš.“
Ladík vyskočil, — ale zároveň s ním vstal také děd. „Vidíš, že jsi prohrál?“ smál se mu.
„Že jsem prohrál?“ bránil se Ladík. „Vždyť jsem vstal sám, nikdo mi nepomáhal.“
„To ovšem,“ pravil děd směje se, „ale nevstal jsi samojediný, neboť vstal jsem zároveň s tebou, tedy jsme vstali dva. Prohrál jsi, zítra mi dáš desetihaléř.“
Nyní se daly dítky do smíchu, jediné Ladík se nesmál. „Tak jsem to nemyslil,“ pravil smutně.
