1899 / Václav Podřipský / Šibalství s peněziHříčka s haléři
Dědeček vzal z peněženky tři haléře a položiv je vedle sebe na stůl, sliboval dětem:
„Komu z vás povede se z těchto tří penízků některý krajní dostati mezi dva ostatní, aniž by jím však mezi tím pohnul, obdrží všecky tři odměnou!“
Děti zajásaly. Úloha zdála se jim býti na prvý pohled snadnou. Všechny, vyjma Ladíka, hrnuly se ke stolu, aby dědovi ukázaly svou dovednosť. Leč brzy zase zahanbeně odcházely. Ani jedinému nepodařilo se polohu peníze dle dané podmínky změniti. Dědeček velice se tomu divil.
Když již všecky se vystřídaly, teprve povšimnul si Ladíka, stranou ještě stojícího.
„Což ty, Ladíku, nepůjdeš se o to pokusiti?“ pobízel ho.
„Nepůjdu, dědoušku!“ smutně odvětil chlapec. „Vím, že bych toho také nedovedl!“ A slzy vytryskly mu z očí.
„No, neplač, neplač, hochu,“ konejšil ho dědeček. „Jen přistup blíže a zkus to! Uvidíš, že to půjde! Hleď, vezmi nejprv peníz s jedné strany a přestav jej na stranu druhou!“ radil.
A když hošík tak učinil, obrátil se k ostatním dětem s otázkou: „Nevíte, milé dítky, byl-li peníz, nyní ve středu ležící, dříve na kraji?“
„Ano, ano, byl dědoušku!“ všechny svědčily.
„A zda-li snad bylo jím pohnuto?“
„Nebylo, nebylo! Zůstal na tomtéž místě jako prve!“
„Vidíte, vidíte, děti, jak to náš Ladíček umí!“ žertoval děda.
„Ale dědoušku,“ bránil se hošík, „vždyť ty’s mi všecko napřed řekl! Tobě patří odměna! — Není-li pravda, děti?“
„Ano, dobře řekl Ladík!“ odpovídaly tyto. „Odměna je tvá, dědečku!“
Ale samy lítostivě pohlížely na penízky, pro ně ztracené.
To když zpozoroval dědeček, znovu vyňal peněženku a všecky podělil novým haléřkem, řka:
„Aby vám nebylo líto — — —.“
