1937 / Stan. Hakl / Z knihy Našim dětemKLEP
„Zdalipak jsi již slyšel, Ladíku, nový pražský klep?“ zeptal se děda.
„Neslyšel,“ přiznal se vnouček.
„Tak poslyš!“ upozornil ho děd, ohnul ukazováček pravé ruky a zaklepal třikrát na stůl. Klep, klep, klep.
„Může se také zaklepati na dveře. Klep jako klep,“ dodal.