1923 / Stan. Hakl / Dědeček vypravujeDědeček spustil zase jednou stavidla své výmluvnosti:
Ráno vstanu, vzbudím mámu,
podojím krávu, jdu na trávu.
Vezmu káru, jdu na dráhu.
Sednu do vlaku. Přijde konduktér
a zeptá se: „Máte lísteček?“
„Nemám,“ povídám. Dá mně lístek.
Zaplatím a jedu.
Sedím v Krči, někdo do mne strčí.
Zeptá se: „Máte lísteček?“
„Mám,“ povídám. „Jak jste k němu přišel?“
„Inu, to bylo tak:
Ráno vstanu, vzbudím mámu,
podojím krávu, jdu na trávu.
Vezmu káru, jdu na dráhu.
Sednu do vlaku. Přijde konduktér
a zeptá se: „Máte lísteček?“
„Nemám,“ povídám. Dá mně lístek.
Zaplatím a jedu.
Sedím v Krči, někdo do mne strčí.
Zeptá se: „Máte lísteček?“
„Mám,“ povídám. „Jak jste k němu přišel?“
„Inu, to bylo tak:
Ráno vstanu, vzbudím mámu,
podojím krávu, jdu...
Děti chvíli pozorně poslouchaly. Když však dědoušek pořád vedl svou o krávě, káře a konduktérovi, poznaly, že u téhle povídačky se ztratil konec.