1902 / Miroslav Rutte / Kouzelnické kouskyPo svačině pravil dědeček dětem: „Protože prší, a nemůžeme jíti na procházku, ukáži vám něco. Ty, Ladíku, přines mi můj klobouk a ty, Mařenko, kousek cukru.“
Když dědeček obdržel, čeho potřeboval, položil cukr na stůl, poklopil naň klobouk a řekl: „Kdo dovede cukr vzíti, aniž se při tom klobouku dotkne?“
„To není možné!“ zvolaly děti jednohlasně.
„A já to přece dovedu,“ řekl dědeček. „Pozor: jedna — dvě — tři — a už jsem to učinil!“
„Ale vždyť jsi cukr nevzal!“ vzkřikl Ladík.
„Přesvědč se,“ odvětil dědeček s úsměvem.
Ladík zvědavě pozdvihl klobouk, ale dědeček mezi tím rychle vzal cukr, aniž se byl klobouku dotekl.
„Tak bychom to také dovedly,“ smály se děti.