Původní anekdoty


  • 1902 / Miroslav Rutte / Kouzelnické kousky
    Po svačině pravil dědeček dětem: „Protože prší, a nemůžeme jíti na procházku, ukáži vám něco. Ty, Ladíku, přines mi můj klobouk a ty, Mařenko, kousek cukru.“
    Když dědeček obdržel, čeho potřeboval, položil cukr na stůl, poklopil naň klobouk a řekl: „Kdo dovede cukr vzíti, aniž se při tom klobouku dotkne?“
    „To není možné!“ zvolaly děti jednohlasně.
    „A já to přece dovedu,“ řekl dědeček. „Pozor: jedna — dvě — tři — a už jsem to učinil!“
    „Ale vždyť jsi cukr nevzal!“ vzkřikl Ladík.
    „Přesvědč se,“ odvětil dědeček s úsměvem.
    Ladík zvědavě pozdvihl klobouk, ale dědeček mezi tím rychle vzal cukr, aniž se byl klobouku dotekl.
    „Tak bychom to také dovedly,“ smály se děti.
 

1898 - 2007 © Nezávislá iniciativa „Sivý čtverák“, Stanislav Hakl a další autoři (kontakt)