SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

• 1902 / R. Holý / Esence sivého čtveráctví
  Když byly zase všechny děti pohromadě, bavil se s nimi dědeček, dávaje jim hádanky. Ale děti nemohly nic uhodnouti. Rozmrzelé nad nezdarem odcházely. Dědeček však je chtěl ještě trochu poškádliti. Zvolal: „Růžoví koně! Tamto jedou s kočárem.“
  Do dětí jako když střelí. Honem skupily se kolem dědečka.
  „Ale dědečku, vždyť to nejsou růžoví koně,“ volaly, „jsou bílí.“
  „A růžoví nejsou?“ pravil s úsměvem dědeček.
  „Jak by mohli býti růžoví, vždyť růžoví koně nejsou,“ durdil se Ladík.
  „Já zase pravím, že jsou růžoví,“ hájil se děd, „neboť mají barvu bílé růže.“
  Ladík ťukl se do čela.