1906 / Stan. Hakl / Dědeček vypravuje„Mlynářův kočí Kořínek měl kdysi pěkného psíka...“
„A jmenoval se, dědoušku?“ nedočkavou otázkou přerušil Ladík dědečkovo vypravování.
„Jakoty,“ odvětil dědeček.
„Jako já? Láďa se jmenoval?“ divil se Ladík.
„Láďa se ovšem nejmenoval,“ vysvětloval staroušek, „nýbrž říkali mu »Jakoty«“.
„Aha, teď již rozumím.“
„Ačkoli měl psík ten všecky čtyři nožky zdravé,“ pokračoval děd, „přece mnohdy téměř celý den skákal a běhal nejinak než po hřbetě.“
„Jemine, a je to možné?“ trnuly děti.
„Inu, zcela jednoduché. Kořínek rozvážel do města i okolí mouku a psíka brával s sebou. Vysadil ho vždycky na široký hřbet náručního koně, kde si černý Jakoty zcela nenuceně počínal.“
„A po hřbetě běhal a skákal,“ opakovaly se smíchem děti a zase již prosily dědečka, aby jim ještě něco pověděl.
