1918 / Hk. / U nás na vsiLáďa přiběhl rozradostněn z lesíka.
„Hečte, dědečku, našel jsem hřib!“
„Ukaž, ukaž... Vskutku! Ale v září není hřib vzácností. Já však našel jednou hřib v lednu.“
„Nemožno. Žertujete!“
„Nežertuji. Poslechni, jak se to stalo. Je tomu již několik let. Prosinec byl tehdy mírný, zato v lednu přišly kruté mrazy. Šel jsem se tedy do zahrádky přesvědčit, je-li víno dosti přikryto. A tu spatřím právě pod oknem — hřib... dřevěný hřib, kterého babička při spravování punčoch užívala.“
„Hm, takový...“
„A vidíš, babička z něho měla větší radost, než ty z tohoto pravého.“