1910 / Stan. Hakl / U nás na vsiDnes nebylo Ladíkovi do smíchu. Rozbolely se mu zuby a to, jak známo, přestává každá legrace.
I dědeček ho litoval. „Tyhle zuby,“ povídal, „mnoho dětí již vyplatily. Dobře, že já dávno žádných nemám.“
„A proč jste, dědečku, nedal si udělati zuby umělé?“ namítla Mařenka.
„Také jsem je měl, dítě, ale ty mně zarostly.“
„Zarostly?“ divily se děti. „A jak to?“
„I nechal jsem se jednou stříhat našemu kováři, a ten mně udělal na hlavě nůžkami tolik zubů, že jsem se pak po několik neděl styděl smeknouti čepici, dokud mi zase nezarostly.“