SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

Dle ročníku - 1898 (celkem 8):

• 1898 / ? / Matematické žertíky a paradoxy
  Konec holí.
  „Nu, děti,“ řekl dědeček vnoučatům, „dnes ráno, když jsem se procházel po zahradě, viděl jsem krásného ptáka. Měl modré nohy a zelená křídla.“
  „Dědeček již zase žertuje,“ říkaly děti.
  „To nejsou žerty, milé děti! Je to ryzí pravda. Měl také brejle na zobáku, musil to býti pták tuze učený. Snad byl až z Trantárie. Snad již víte, kde je Trantárie? Je za desátým mořem a desátou horou. A najednou se mne onen učený pták ptal: »Kolik konců má hůl?«“
  „My víme, my víme,“ křičely děti s velkou radostí. „Hůl má dva konce!“
  „A kolik konců mají dvě hole?“
  „Čtyři!“
  „A což půl třetí hole?“
  „Dva a půl!“ ječel Jeník
  „Pět! Pět! Pět!“ křičeli ostatní.
  „Ani dva a půl, ani pět, ale šest!“ řekl dědeček. „Pták umí víc, než vy!“
• 1898 / ? / Kouzelnické kousky
  Co posud nikdo neviděl!
  „Děti, dnes spatříte velkou věc,“ řekl dědeček.
  „Co, co?“
  „Ukáži vám, co posud nikdo nikdy neviděl a co potom nikdo nikdy neuvidí.“
  „Ale my to snad uvidíme?“
  „Vždyť pravím, že vám to ukáži.“
  Po těchto slovech vytáhl dědeček z kapsy lískový oříšek.
  „Viděl již někdo někdy to, co je v tom oříšku?“
  „Neviděl.“
  Dědeček rozbil oříšek a ukázal jádro dětem.
  „Nu, viďte, teď vidíte něco, co posud nikdo neviděl. A aby to nikdo již nikdy nespatřil, sněz jádro, Pepíčku.“
  Pepíček spolkl oříšek jako kohoutek mouchu.
• 1898 / ? / Matematické žertíky a paradoxy
  SVÍČKY
  „Zeptejte se nás na něco, dědečku,“ žebronily děti.
  „Dobrá,“ řekl dědeček, „ale neuhodnete-li, budu se hněvati.“
  „Ať žije náš dědeček, náš zlatý dědeček,“ znělo ze všech hrdel.
  „Povězte mně tedy, čtveráci, kolik svíček zbude, když v sednici jich hoří třináct, a já pět z nich zhasnu.“
  „Osm, osm,“ křičely děti radostně.
  „Pojďte sem, nastavte hlavy, zakudlám vás všecky trochu. Neumíte nic!“
  „Ale vždyť jich opravdu zbude osm! Dědeček jen žertuje, vím jistě, že jich zbude osm,“ tvrdil Jeník
  „Osm přece ne,“ pravil dědeček. „Zhasnu-li z třinácti svíček pět, zbude jich jen těch zhasnutých pět, protože ostatní shoří.“
• 1898 / ? / Esence sivého čtveráctví
  RŮŽOVÝ KŮŇ
  „Ale, ale, co vidím,“ pravil dědeček, dívaje se z okna, „tady kráčí růžový kůň.“
  „Růžový?“ ptaly se děti hlučně. A všecky běžely k oknu.
  „Vždyť není růžový,“ řekly, když koně spatřily. „Je bílý. Což pak dědeček už takhle žertuje?“
  „Nežertoval jsem ani trochu,“ odvětil dědeček vážně, „kůň tento jest opravdu růžový, jenom že má barvu bílé růže.“
• 1898 / ? / Kouzelnické kousky
  Tři zrnka hrachu.
  Dědeček položil na talíř tři zrnka hrachu těsně vedle sebe a řekl vnoučatům: „No, děti, kdo z vás dovede prostřední zrnko hrachu odfouknouti, aby obě krajní se nehnula?“
  Děti foukaly, foukaly, ale odfoukly pokaždé všechna tři zrníčka.
  „To není možné, dědečku,“ řekly pak děti.
  „Jak by nebylo,“ odpověděl dědeček. A hezky přidržel obě krajní zrnka hrachu prsty a prostřední odfoukl.
  
• 1898 / ? / Matematické žertíky a paradoxy
  Syrečky
  U staré paní bydlilo devět studentů. „Dnes dostane k večeři každý po jednom syrečku.“
  A šla také do krámu. Ale když z košíka syrečky vyndala, poznala, že jich má pouze osm. Co udělala stará paní, aby každý student dostal celý syreček?
  Děti dlouze přemýšlely. Počítaly na tabulce i na papíře. Na konec prohlásily, že devátý student nedostane žádný syreček.
  „Jakpak ne,“ řekl dědeček. „Stará paní vrátí se do krámu a koupí ještě jeden.“
  
• 1898 / ? / Kouzelnické kousky
  „Vašíku, pověz mi, dovedeš-li jedním rázem třešňovou stopku přetrhnouti na tři díly?“
  Třešně byly právě na stole.
  Děti se pokoušely přetrhnouti stopku, ale přetrhly vždy jen na dva kusy. Prosily tedy na konec dědečka, aby jim ukázal, jak se stopka třešňová jedním trhnutím na tři kusy roztrhne.
  „Takhle,“ povídá dědeček. A složil stopku ve dví, držel ji v prostředku a oba konce utrhl.
  
• 1898 / ? / Kouzelnické kousky
  „Tu je láhev s pivem, jenom že je zátka zapečetěna,“ pravil dědeček.
  „Opravdu!“ řekly děti.
  „Zda dovedly byste se napíti z ní tak, abyste ani zátky nevytáhly, ani do láhve nevrazily, ani láhve nerozbily?“
  „To ne, dědečku.“
  „Ba ano, je to možné,“ smál se zase dědeček. „Je možné napíti se z této láhve, aniž bychom se zátky dotkli, nebo láhev rozbili. A může se z ní píti nejen pivo, ale i víno, nebo voda.“
  Děti přemýšlely, jak je toho možné, ale neuhodly ničeho.
  Dědeček tedy obrátil láhev dnem vzhůru a do jamky na dně láhve nalil si piva a vypil je.