SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

Dle ročníku - 1912 (celkem 3):

• 1912 / ? / Zvířectvo
  Karlíček: „Jak ulovíme starého zkušeného slona, prosím vás, dědečku?“
  Dědoušek: „Vezmeme doma břidlicovou tabulku. Napíšeme na ni: 2 × 2 = 3 a jdeme do Afriky anebo tam, kde vůbec sloni jsou.
  Tabulku zavěsíme na nějaký strom, třeba na palmu, avšak tak, že litery koukají směrem, kde jsme před tím lovecky vyzkoumali pobyt slonů.
  Potom pozor! Neboť sotva tabulku zavěsíme, přiřítí se rozzlobeně nejstarší slon a stoupnuv si před podivné ty počty, kouká, kouká, kroutí hlavou, kroutí, kroutí, až si ji ukroutí. — Slona vezmeme a jedeme s ním domů.“
• 1912 / J. P. Holušický / Esence sivého čtveráctví
  Odpoledne přišel Karlíček k dědečkovi do zahrádky.
  „Tak Karlíčku — povídal dědeček — co jste dnes měli ve škole?“
  „Počty, dědečku.“
  „A zdali sis z nich zapamatoval něco, Karlíčku?“
  „Ó, ano, dědečku.“
  „A co pak?“
  „Dědečku, když dnes psal pan učitel první příklad na tabuli, šťouchl mě Franta Hroudů loktem a povídal: Karle, dnes nás sedělo při obědě pět. Tatínek, maminka a já.“
  „Kolik že jich sedělo u Hroudů?“ — pozastavuje se zeptal dědeček.
  „Pět, dědečku.“
  „Ale, ale jak je to jen možno, Karlíčku?“
  „Inu, víte dědečku, Franta Hroudů — lhal.“
• 1912 / J. P. Holušický / Hádanky
  „Že nevíš, jak se poznají na větší dálku od sebe brambora, kanárek a veveřice?“ ptal se dědeček vnuka Karlíčka.
  „Nevím,“ řekl Karlíček.
  „Tedy ti to povím. Vezmeme tři klece. Do jedné dáme kanárka, do druhé veveřici a do třetí bramboru. Pak jdeme do lesa, otevřeme všechny tři klícky. Co vyletí, je kanárek, co se vyšplhá na strom, je veverka, co zůstane ležet v kleci, je brambora.“