SIVÝ ČTVERÁK

Původní anekdoty

Dle ročníku - 1915 (celkem 10):

• 1915 / Stan. Hakl / Šibalství s penězi
  „Počítej dobře, Ladíku,“ napomínal dědeček chlapce k pozornosti.
  „Měl jsem v kapse 27 haléřů. 8 haléřů dal jsem za tabák a 19 haléřů jsem ztratil. Co jsem měl v kapse?“
  „8 + 19 = 27,“ počítal Ladík.
  „V kapse jste neměl nic, dědečku,“ zněl výsledek.
  „I měl, hochu, měl.“
  „Není možná,“ divil se Ladík. „Co jste tam tedy měl?“
  „Díru,“ smál se staroušek.
• 1915 / Stan. Hakl / Zeměpis
  „Tak co jest pořád nového, Ladíku?“ uvítal děd vnuka vstupujícího do sednice.
  „Nového? Nevím,“ řekl hoch čekaje, že se zas od dědečka něco nového doví.
  „Nový Bydžov, Nová Paka, Nové Město.....“ vypočítával deděček, zatímco Ladík se ohlížel již po zeměpisném atlase, aby tam také ještě něco Nového nalezl.
• 1915 / Stan. Hakl / Šibalství s penězi
  „Když jsi tedy takový počtář, Ladíku, tak ještě jeden případ. Je-li kožené jablko za dvouhaléř, co se může dáti za kožený klobouk?“
  Příklad byl Ladíkovi velikým otazníkem.
  „Co se může dáti za kožený klobouk?“ přemýšlel.
  „Inu třeba péro, stuha, nebo kytka, jak kdo chce,“ rozřešil to dědeček.
• 1915 / Stan. Hakl / Esence sivého čtveráctví
  Matka posílala Ladíka ke kupci pro skořici.
  „Víš-li pak, Ladíku, jaký jest rozdíl mezi skořicí a syrečkem?“ volal dědeček za chlapcem.
  „Nevím,“ obrátil se Ladík ve dveřích a tázavě se zahleděl na děda.
  „Nevíš? Pak měj dobrý pozor, aby ti kupec nedal místo skořice syreček.“
  Bez odpovědi zmizel Ladík ve dveřích.
• 1915 / Stan. Hakl / Hádanky
  Dědeček dal dětem hádanku: „Je to bílé, má to kopyta a žíněný ocas, ale neběhá to, nechodí a ani neskáče.“
  Z počátku zdálo se , že mají děti rozřešení na jazyku, ale když dědeček hádanku dokončil, byly i ony s rozumem v koncích.
  „Co je to?“ poddávaly se posléze.
  „Kůň bělouš, chytráci,“ řekl děd.
  „A ten, že neběhá, nechodí a neskáče?“ ironicky usmíval se Ladík.
  „Ovšem, je-li zabitý, neběhá a neskáče.“
  „A tak, to je zabitý bělouš.“
• 1915 / Stan. Hakl / Fysika
  Děti stály u okna a zamlkle se dívaly, jak venku prší. Pojednou přerušil ticho dědeček otázkou: „Zdalipak víte, děti, že prší také někde na horu?“
  „To není možná,“ divila se vnoučata.
  „I ano,“ smál se dědeček, „neboť prší-li někde na údolí, na pole, prší také jistě na horu.“
  Láďa se ťukal do čela, že neuhodl tak snadné hádanky.
• 1915 / Stan. Hakl / Fysika
  „Voda se skládá z vodíku a kyslíku,“ učil se Ladík chemii.
  „A z čeho se skládá uhlí?“ přerušil ho děd.
  „Tomu jsme se dosud neučili,“ povídal Ladík.
  „Avšak mohl bys to také věděti,“ tvrdil staroušek.
  „Tak z čeho tedy, dědečku?“
  „S vozu.“
• 1915 / Stan. Hakl / U nás na vsi
  „Považte, děti, soused Potměšil přišel v lese o oko,“ povídá dědeček.
  „Ach,“ vzdychly děti. „A bolelo ho to?“
  „I nebolelo.“
  „A jak se to stalo?“ tázal se Ladík.
  „Potměšil si v tom křoví políčil drátěné oko na zajíce, hajný je nejspíš zpozoroval a odnesl,“ vysvětlil staroušek.
  „Hmmm.“
• 1915 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
  „Teď zase něco z přírodopisu, Ladíku?“ oznamoval dědeček.
  „Kde má ryba ocas?“
  „Vzadu,“ vyhrkl Ladík.
  „Ve vodě, chytráku,“ smál se staroušek.
• 1915 / V. Špidlen / Válečné příhody
  „S válkou jde ruku v ruce bída a hlad,“ začal dědeček. „V Srbsku také již i děti jedí.“
  „Děti?“ žasli dědečkovi malí posluchači. „Velké či malé?“ vyzvídali.
  „Velké i malé. Čím větší děti, tím více jedí, tak jako u nás,“ povídal staroušek a s úsměvem se zadíval na Ladíka, který právě na notném krajíci zkoušel ostří svých bílých zubů.