- 1926 / ? / Matematické žertíky a paradoxy
„Kytička konvalinek jest v Praze na předměstí za 2 koruny. Co stojí na Václavském náměstí?“ ptal se děd.
„A že to nevíte, děti?“ divil se. „Na Václavském náměstí stojí pomník svatého Václava, chytráci!“
- 1926 / Stan. Hakl / Fysika
„Nakresli si, Ládíku, zde na papír obdélník,“ poroučel dědeček. Když chlapec úkol svědomitě provedl, postavil děd před nákres kolmo čtyřhranné kapesní zrcátko a žádal opět: „Dívej se, chlapče, jenom na obraz obdélníku v zrcadle a nakresli úhlopříčky.“
Myslíte, že to Ládík bezvadně dokázal? Ne.
Zkuste to tedy vy. Uvidíme.
- 1926 / Stan. Hakl / Přírodozpyt
„Víte-li pak, děti, proč má žirafa tak dlouhý krk?“ ptal se dědeček dětí.
„Inu, protože má tak vysoko hlavu,“ vysvětloval s úsměvem.
- 1926 / Stan. Hakl / Hádanky
„Jest to bílé, 36 cm dlouhé, 24 cm široké a 13 cm vysoké, co je to?“
Děti hádaly, ale neuhodly.
„To je krabice, podle míry urobená,“ znělo rozluštění hádanky.
- 1926 / Stan. Hakl / Hádanky
Ládík četl hlasitě pověsti o vodníkovi. Dědeček seděl na lavici u kamen, kouřil a poslouchal.
Najednou povídá: „A víš-li hochu, jak povstal vodník?“
Vnuk nevěděl.
„Inu, takhle!“ Povstal z lavice, nasadil si beranici na hlavu a vyšel klidně ze dveří.
- 1926 / Stan. Hakl / Zeměpis
„V Japonsku milují rodiče své děti tak, že je dokonce poslouchají.“
„Opravdu?“
„Zajisté. A jak rádi poslouchají rodiče své děti, když jim tyto něco pěkného vypravují.“
- 1926 / Stan. Hakl / Matematické žertíky a paradoxy
Když se v naší domácnosti objevil nový kalendář, upozornil dědeček na mnohé jeho zajímavosti:
Obyčejný rok se končí vždy týmž dnem v týdnu, kterým započal.
Duben se počíná v týž den, jako červenec, září a prosinec.
Únor, březen i listopad se počínají v tentýž den týdne.
Pravidlo toto se ovšem nevztahuje na roky přestupné.
Žádné století nemůže se začít ve středu, v pátek nebo v sobotu.
Kalendář se vždy za 28 let opakuje.
Kalendář — starý lhář, praví sice české pořekadlo, ale v těchto případech nikdy nezalže, to si pamatujte, děti.